in

Lovec lidožroutů

“Pak jsem se ohlédl na své muže, zda jsou v pořádku. Za jiných okolností by pohled na ně působil směšně, teď však byl nanejvýš žalostný. Seděli v těsném kruhu s koleny pod bradou, hlavy dohromady, kozy zalezlé mezi nimi, a ve svých strhaných rysech měli výraz nejistého očekávání.

Od okamžiku, kdy jsme na hřebeni poprvé zaslechli tygřici, nevydal nikdo z nich ani hlásku, a ani kozy nezamečely. Nejspíš byli všichni ztuhlí strachy – a nebylo se čemu divit. Přesto před těmi čtyřmi muži hluboce smekám, neboť měli odvahu, kterou bych já na jejich místě neměl. Sedm dní naslouchali hrůzostrašným příběhům o té obávané šelmě, viděli žalostné pozůstatky jejích obětí, a přesto v teď v nastávající tmě seděli beze zbraně na místě, odkud nebylo nic vidět, a naslouchali, jak lidojed přichází stále blíž.

Byl jsem trochu nejistý, protože jsem se levou rukou musel přidržovat na vratkém místě skalnatého výstupku a nemohl jsem proto držet svou těžkou kulovnici oběma rukama. Podložil jsem ji smotaným kapesníkem a doufal jsem, že jednou rukou zvládnu mohutný zpětný ráz své zbraně. Mířil jsem na cestu a chtěl jsem tygřici střelit do hlavy hned, jakmile se objeví nad hrbolem, který byl vzdálen asi sedm metrů od mého balvanu.

Tygřice však nešla rovnou po návrší, kudy by se byla dostala na cestu malý kousek za hrbolem, ale přešla hlubokou rokli a směřovala přímo k místu, odkud zaslechla mé poslední volání. Tento obrat způsobil, že se mezi nás dostal nízký skalnatý hřeben, přes který jsem neviděl. Poměrně přesně si tygřice určila místo, odkud jsem se ozval, špatně však odhadla vzdálenost, a když nenašla hledaného druha na očekávaném místě, úplně se rozzuřila. A řev rozzuřené říjné tygřice vzbuzuje opravdovou hrůzu.

Neznám zvuk, který by víc drásal nervy, než blízký řev tygra, kterého není vidět. Bál jsem se pomyslet, jaký asi bude mít účinek na mé muže a nijak bych se nedivil, kdyby se zděšeným křikem uprchli.

Víc než neustálý řev tygřice mě však děsila rychle nastávající tma. Ještě několik vteřin, snad deset nebo patnáct, a pak už neuvidím na mušku. Potom bychom byli vydáni na milost a nemilost šelmě, která nejenže byla lidojedem, ale navíc šílela touhou po druhovi. Něco jsem musel podniknout a to hned, pokud jsme neměli všichni přijít o život.

Tygřice byla teď tak blízko, že jsem mohl slyšet, jak nabírá dech před každým zařváním, a když se znova nadechovala, udělal jsem totéž a oba jsme se ozvali najednou. Účinek byl okamžitý. Nezaváhala ani okamžik, rychlými skoky v suchém listí přeběhla nízký hřbet a vklouzla do křoví vpravo přede mnou. Právě když jsem čekal, že se pustí přímo ke mně, zůstala stát a v příštím okamžiku mi zavanul do tváře její hluboký hrdelní řev. Nastala vteřinová přestávka a pak bylo opět slyšet rychlé kroky. Zahlédl jsem jak prošla mezi dvěma keři, a pak se objevila vpravo na plošině. Pohlédla mi do tváře a nehybně strnula.

Měl jsem štěstí, že tygřici zavedly poslední kroky trochu vpravo, skoro přesně na místo, kam mířilo ústí mé pušky. Kdyby byl pokračovala ve směru, kudy přicházela, než naposledy zařvala, nebyla by tato povídka asi vůbec napsána.
Tygřice byla docela blízko, protože však světla kvapem ubývalo, viděl jsem jen její hlavu. První kulkou jsem ji zasáhl pod pravé oko a druhou dostala tygřice do hrdla. Zpětným rázem výstřelu jsem ztratil rovnováhu a sklouzl jsem z výstupku a sletěl po hlavě mezi muže a kozy pod balvanem. Znova musím těm mužům vzdát všechnu čest, neboť i když mohli čekat, že za mnou letí na ně tygřice, zachytili mě, jak jsem padal, a uchránili mě před zraněním a pušku před rozbitím.

Když jsem se vymotal z klubka lidských a kozích údů, vzal jsem pušku a vypálil salvu pěti výstřelů nad údolí přes Sardu do Nepálu. Na hlas mé pušky napjatě čekaly tisíce lidí v údolí i v okolních vesnicích a dva výstřely mohly znamenat cokoliv. Zato však dalších pět ran, vypálených v pravidelných intervalech, nemohlo znamenat nic jiného než – lidojed je mrtev!”

To byl úryvek z knihy Tygři z Kumaónu od Jima Corbetta.

19.dubna 1955 zemřel Edward James Corbett, (nar.25.7.1875) plukovník britské indické armády. V první světové válce na frontě ve Francii velel pracovnímu praporu indické armády, který sám sestavil. Ve druhé světové válce cvičil v Barmě vojáky pro boj v džungli. Ale do historie (a Guinessovy knihy rekordů) se nezapsal jako voják, ale jako velký lovec.

V letech 1907-1939 lovil v Indii v provincii Kumaon lidožravé tygry a levharty a ulovil jich celkem 33. Jím ulovené šelmy zabily dohromady minimálně 1500 osob a dvě z nich se nachází i v Guinessově knize rekordů jako zvířata, která zabila nejvíce lidí. V roce 1907 ulovil Champawatskou tygřici, která měla na svědomí 436 lidí a roce 1910 ulovil Panarského leoparda, jenž sežral 400 lidí.

Lidožrouty lovil ponejvíce pěšky a zcela sám je dokázal celé dny stopovat. Obvykle byl přivolán na místo, kde šelma zabila člověka a pak se za ní vydával po čerstvé krvavé stopě, kterou zanechala, když si odnášela svoji kořist. Některé tygry zastřelil přímo u jejich lidských obětí. V roce 1929 při lovu mu jeden lovec vystřelil u ucha on tak přišel z 50% o sluchu, přesto svůj velmi nebezpečný způsob lovu nezměnil.

V roce 1939 ulovil posledního lidožravého tygra a od té doby až do své smrti velké šelmy pouze filmoval. Díky své odvaze a znalostem džungle získal záběry, které byly překonány až dnešní moderní technikou. Točil pouze za denního světla ze tří až 20 metrů svobodné divoké tygry v jejich panství. Byl velikým milovníkem přírody a všech jejích živých tvorů a v indické provincii Garhvál založil přírodní rezervaci, kterou indická vláda v roce 1957 pojmenovala Corbettuv národní park, “na paměť toho, který zasvětil svůj život prostému horskému lidu Kumaonu.”

Jim Corbett používal dvě zbraně, které můžete vidět na fotografiích, první byla skutečný malý kanon – 0,450 / 0,400 (3 “) Jeffery boxlock double a druhá naopak, na tak velké šelmy trochu “lehká” zbraň – .275 Rigby Mauser (7×57). Po nehodě, při které přišel o sluch, používal již téměř výhradně lehčí zbraň.

Hodnotit

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Matka řeže neposlušné dítko

Nahá žena na střeše policejního vozu