in

Keltové v Egyptě

Ptolemaios I. Sótér, někdejší generál Alexandra Velikého, si vydobyl vládu v Egyptě a založil dynastii, která vládla Egyptu 300 let. Jeho syn Ptolemaios II. Filadelfos vládl Egyptu mezi lety 283 a 246 př.Kr. a prostřednictvím makedonského krále Antigona Gonata získal silný oddíl keltských bojovníků z Řecka a začlenil je do své armády.

Ptolemaios měl bratra jménem Magas a ten se proti němu vzbouřil ve snaze získat trůn faraónů pro sebe. Snad právě to byl důvod, proč Ptolemaios přijal do svých služeb Kelty – nedůvěřoval vlastním jednotkám a obával se zrady. Ptolemaios díky 4000 Keltů svého bratra porazil, ale ten utekl a pak se Keltové vzbouřili. Vzpoura umožnila Magovi získat čas a upevnit svou pozici v Kyrenaice, původně řecké kolonii v Libyi.

Cílem keltské vzpoury bylo zmocnit se pokladnice egyptských faraónů. Což je úmysl vypovídající o šílené odvaze – 4000 Keltů proti celému Egyptu – Ptolemaios je porazil a přeživší nechal dopravit na pustý ostrov v deltě Nilu kde měli pomřít hlady (řada z nich zde zvolila sebevraždu). Ptolemaios nechal razit mince s obrazem keltského štítu a byl postaven dokonce památník na oslavu tohoto vítězství, z toho zůstaly jen zlomky (dvě hlavy Keltů a tělo padlého bojovníka). Celý monument znázorňoval scénu z hromadné sebevraždy.

Ptolemaios si vzpouru zřejmě nevzal moc osobně, protože brzy najal do své armády další keltské žoldnéře, kteří mu již sloužili lépe a on mohl rozvíjet moc Egypta.

Ptolemaios III. Euergetés nastoupil na egyptský trůn v roce 247 př.Kr. a v najímání Keltů do egyptské armády pokračoval. A tak se keltští válečníci zúčastnili invaze do Sýrie roce 245 př.Kr, kdy Egypťané porazili Seleuka, postupně se zmocnili Antiochie, Mezopotámie, Babylónu, Médii a většiny Persie.

Když Egyptu vládl Ptolemaios IV. Filopatór (222-205 př.Kr) byl keltský prvek v egyptské armádě už velmi silný. Skupiny Keltů se usazovaly v Egyptě i s ženami a dětmi, snad docházelo i k míšení s místními obyvateli. Na nekropoli v Hadře bylo nalezeno několik jejich hrobů s malovanými náhrobními kameny. Čtyři tisíce těchto “naturalizovaných” egyptských Keltů bojovalo v bitvě u Rafie v roce 217 př.Kr. mezi Egytpem a Antiochem II. Velikým.

Antiochos měl dvacetitisícové vojsko, v němž bylo taktéž mnoho keltských žoldnéřů, a s egyptskou armádou se utkal na hranicích mezi Palestinou a Egyptem. Ptolemaiovo vojsko mělo 25000 mužů, kde mimo 4000 “domácích” Keltů bylo ještě 10000 Keltů najatých v Thrákii. Když divocí Keltové zaútočili, syrské falangy se začaly rozpadat. Keltové cítili vítězství a zuřivě napadali syrské vojáky, kteří se brzy dali na útěk. Zachránilo se jen 2000 mužů, ostatní padli, či byli zajati.

V té době se stalo zřejmým, že žádný vládce východního světa se neobejde bez žoldnéřských sborů tvořených těmito odvážnými válečníky (tak jako později bude mít každý monarcha svou germánskou a pak vikingskou gardu a ještě později v osmnáctém století bude irská nebo skotská jednotka sloužit snad v každé evropské armádě).

Poslední svědectví o Keltech v Egyptě máme z let 186/185 př.Kr. kdy byl faraonem Ptolemaios V. Epifanés. Ptolemaiovi bylo pouhých pět let, když nastoupil na trůn, a než dosáhl zletilosti, Egypt špatně spravovali regenti. Makedonskému králi Filippovi a Antiochovi ze Sýrie se společně podařilo připravit Egypt o všechny pozice v Evropě a v Asii. Antiochos provdal svou dceru Kleopatru za nezletilého egyptského faraona. Značné nepokoje panovaly i potom co se Ptolemaios V. ujal vlády. Vzpoura v Horním Egyptě v roce 186/185 jej přiměla poslat vzhůru údolím Nilu poslední armádu keltských žoldnéřů.

Keltové postupovali za bojů podél toku Nilu až došli k hrobce faraona Setiho I., který vládl Egyptu před rokem 1400 př.Kr. Zde v malé Hórově svatyni zanechali čtyři keltští vojáci nápis na zdi. “My Thoas, Kallistratos, Acannon a Apollonios z Galaťanů jsme sem přišli a tady jsme ulovili lišku.” Čtyři keltští bojovníci sloužící v armádě Ptolemaia V. si při potlačování vzpoury v Horním Egyptě jednoduše udělali čas, navštívili chrám a zde ulovili asi šakala, kterého si spletli s evropskou liškou, kterou znali ze své vzdálené domoviny. Psali čistou řečtinou, i svá jména psali v pořečtěné podobě. A tímto keltským nápisem psaným řecky na stěně hrobky dávno mrtvého faraona mizí Keltové v Egyptě z historických záznamů.

Hodnotit

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Vypnul ho backhandem

Kompilace idiotů a nešťastníků *49*