in

Mistři ostrého meče

Popravčí žili se svými pacholky v katovnách, které se stavěly mimo města nebo na jejich okrajích v zastrčených uličkách, někdy jako součásti hradeb. Kat byl omezován různými diskriminačními opatřeními, měl “své” místo v kostele i v hospodě. Styk s ním znamenal pro ostatní obyvatele většinou ztrátu cti a postavení.

Kat patřil k hrdelnímu soudu a podléhal rychtáři. V některých městech působil vedle mistra popravčího i pohodný (ras), jenž prováděl různé hygienické služby, odstraňoval zvířecí mršiny, zabíjel toulavé psy a kočky, čistil záchodové jímky apod. Časem obě funkce splynuly. Do města byli tito snížení lidé přijímáni vždy za jistých podmínek. Smlouvy s katy a pohodnými nalezneme ve smolných knihách, na posledních listech pozemkových knih nebo ve speciálních knihách určených pro koupě, prodeje a další transakce katoven.

Roční plat katů nebyl vysoký. Značné příjmy však měli z provádění útrpných výslechů a exekucí, ale i za služby pohodného. Po dlouhá léta nebyla v českých zemích taxativně stanovena mzda za výkony v mučírně a na popravišti. Kati toho často zneužívali a neúměrně zvyšovali své finanční nároky. Situace dospěla koncem sedmnáctého století tak daleko, že ji musel vyřešit panovník. V nařízení z roku 1683 se praví:”…když se k zločinci k pohrůžce nastávajícího jemu trápení mistr popravní s nástroji k trápení příslušejícími představí, 1 kopu (dostane), od palečnic, 35 krejcarů, od trápení neb mučení buďto ohněm neb za sucha bez ohně, 2 kopy…”. Pěti kopami měla být oceněna poprava oběšením, stětím, zahrabáním zaživa a probitím srdce kůlem, na šest kop přišlo upálení, čtvrcení, lámání kolem, vpletení do kola, vytažení jazyka týlem. Osm kop dostal kat, když “…zločinec předně koňmi smejkán, nebo z něho řemeny řezány aneb kleštěmi trhán, potom upálen a neb kolem lámán býti měl.” Od vyvedení jednoho delikventa z města bez vymrskání se mělo platiti 35 krejcarů, s vymrskáním dvě kopy. Vypálení cejchu bylo za kopu, za dvě kopy uřezání uší, nosu, utržení prsu kleštěmi i oslepení.

K tomu si kat slušně vydělával prodejem léčivých bylin, lektvarů, mastí a jinou činností, zejména zpracováním kůží. To ovšem řemeslníci považovali za konkurenci, a tak městské rady musely řešit jejich stížnosti, zpravidla ve prospěch snížených lidí. Popravní mistři se uplatňovali také při léčení, protože měli velmi dobrou příležitost k seznámení se v mučírnách s fungováním lidského těla. Byli vyhledávaní odborníci při léčení především zlomenin, vykloubení, spálenin apod. Zatímco ve dne se jim lidé vyhýbali velkým obloukem, v noci byly katovny navštěvovány a příchozí zde získávali léčivé prostředky rady, ale i šibeniční oprávky a jiné cenné kouzelné talismany.

V případě, že město kata nemělo, vypůjčovalo si jej v sousedních městech, z čehož měl kat rovněž jisté příjmy. Městská rada musela platit katu a jeho pacholkům za stavu a exekuce, zkrátka nepřišel ani ozbrojený doprovod který je provázel. Řada katů tak náležela mezi velmi zámožné lidi.
Pozoruhodné je, že někteří mistři ostrého meče rozvíjeli v ústraní katoven své kulturní záliby, které se stal protiváhou jejich drsného a psychicky i fyzicky náročného řemesla.. To byl případ třeba posledního chebského kata Karal Hussa (1761-1839), jenž vynikl jako spisovatel a sběratel starožitností a ze své katovny vytvořil skutečné muzeum, které obdivovali i básník Johann Wolfgang von Goethe.

Hodnotit

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Wham – Last christmas feat Leafwork girl

Během parkování do garáže si přejel děcko