in

Masakr u Sand Creeku

Za východu slunce modré kabáty spatřily spící tábor Čejenů a Arapahů. Většina bojovníků je na lovu, v táboře ponechali své ženy a děti. Zamotaný v houni ve svém voze spí i John Smith, obchodník který přijel aby u Čejenů nakoupil bizoní kůže. Spící indiány probudil dusot koní a v táboře vypukl zmatek. První se vzpamatoval náčelník Čejenů Černý kotel. Vyběhl ze stanu a svolával své lidi pod americkou vlajku, vlající na stožáru uprostřed tábora – dar samotného Abrahama Lincolna, ta je bezpochyby ochrání. Mimo to okamžitě vztyčil vedle ní bílý prapor-označující parlamentáře a kapitulaci. Volal na své lidi, že jim vojáci neublíží, ale ti už zahájili palbu…

Náčelník Bílá antilopa, důstojný sedmdesátiletý muž, vyběhl s prázdnýma rukama proti modrým kabátům. Ve Washingtonu rozmlouval s Velkým otcem plynulou angličtinou. Volal anglicky na vojáky i teď: Zastavte, přestaňte!” Pak stanul na místě a zkřížil ruce na prsou, zazněla salva a náčelník padl.

Těch několik málo bojovníků v táboře se chopilo zbraní, ale bylo jich žalostně málo – 30 až 60 proti 700 kavaleristům a 4 dělům. Vojáci tak bez vážnějšího odporu honili po táboře ženy a děti. Obklopili vchod do pískovcové jeskyně, kde se ukrylo čtyřicet žen. Když nešťastnice podle křiku zjistily, že je jejich úkryt prozrazen, poslaly ven šestiletou holčičku s bílou vlajkou. Sotva vyšla na světlo, zasáhlo ji na tucet střel. Modré kabáty pak vytahovaly jednu ženu za druhou a všechny je pobily. Celý den zněly táborem výstřely znamenající vraždění. Jiné však signalizovaly boj. Skupinka bojovníků pod velením Černého kotle vykopala ve zmrzlém písku na prudkém srázu nad korytem řeky mělké zákopy a v nich se celý den urputně bránila přesile. Vojáci, notně posilnění alkoholem, pak raději rabovali tábor, než aby útočili na odhodlané bojovníky. Opilí kavaleristé hrabali v opuštěných stanech, pátrali po ukrytých ženách a sbírali suvenýry – skalpovali všechny mrtvoly v táboře.

Padlo devět vojáků, 38 jich bylo zraněno. Zabito bylo 27 indiánských bojovníků, 105 žen a dětí. Třetí pluk zůstal v táboře přes noc a ráno se vyrazil zpět do Denveru. Na druhou stranu ustupovali sněhem a mrazem přeživší Čejeni a Arapahové. Všichni obránci písčitého pahorku utrpěli zranění, a teď obklopili ženy a děti, které unikly. Při ústupu se báli rozdělat ohně a řada z nich utrpěla omrzliny.

Obchodník John Smith přišel v bitvě svého syna – mladý James Smith byl poloviční indián. Otec jej ukryl ve stanu, ale jeden voják jej i tak zastřelil. Otec žádal potrestání vraha a ani další svědci nemlčeli.

“Viděl jsem pět squaw, hledající úkryt pod břehem. Když k nim vojáci dorazili, vyběhly a ukázaly se jim, aby bylo vidět, že jsou ženy. Prosily o milost, ale vojáci je všechny postříleli. Viděl jsem i jinou ženu. Ležela na břehu, protože měla poraněnou nohu, přišel k ní voják s šavlí v ruce, a když zdvihla na obranu paži, rychle ťal a paži usekl. Převalila se a zdvihla druhou ruku. Usekl i tu a odešel, aniž ji zabil. Viděl jsem tělo Bílé antilopy – měl useknuté přirození a já slyšel, jak jeden voják říká druhému, že si z něj dá udělat pytlík na tabák”.

“Když jsem šel po bitevním poli neviděl jsem ani jediné tělo muže, ženy či dítěte, jež by nebylo skalpováno. Většina těl byla zohavena, přirození mužů, žen i dětí byla vyříznuta a vojáci je nosili na svých kloboucích a sedlech… Těla byla vykuchána šavlemi, byla tam těhotná žena, která měla rozpárané břicho a plod ležel vedle ní”.

Na nátlak svědků (byli to i vojáci, kterým se vraždění hnusilo) byly ustanoveny 2 vojenské a jedna civilní komise, po vyšetřování označili za viníka masakru velitele 3.pluku Johna Chivingtona, metodistického kněze, zapřísáhlého odpůrce otroctví a hrdinu občanské války…a masového vraha. Přes prokázanou vinu však nebyl odsouzen a mohl svobodně opustit Denver a až do své smrti v roce 1896 pyšně vykřikovat: “Ano, já jsem stál u Sand Creeku.”

Masakr u Sand Creeku 29.11.1864

Hodnotit

Jeden komentář

Komentovat

Napsat komentář

Teroristický útok v Londýně

Neznámý útočník napadne na přechodu pro chodce ženu